Když ve vápně skočím hlavou proti obránci a upadnu na zem, tak to snad penalta musí být. Tohoto pravidla se nejspíš držel Slávista Ruslan Mingazov. To se ale spletl. Penalta se píská po faulu a ne jako odměna za povedený skok plavmo za rukama.
"A zase. Nohy nahoru, ruce dopředu..." Přesně takto okomentoval v přímém přenosu Krmenčíkův skok Jaromír Bosák. A měl pravdu. Padavka Michael Krmenčík předvedl dokonalý pád hodný obdivu. Tedy kdyby tohle ubohé počínání bylo to, co chceme ve fotbale vídat.
Blíží se vápno. Soupeře ne a ne dohnat. Jak se před něj dostat když no nedokážeš předběhnout? Tomáš Wágner z Karviné to ví. Stačí před něj skočit a upadnout. A když upadne útočník, musí i obránce. To zase ví hradecký Jakub Chleboun.
Aby pád vypadal efektně, je třeba ho i řádně dohrát. Jenže jak, když to není pád v běhu ale ze stoje a navíc když nezakopnete o soupeře ale o vlastní honu?
Milan Petržela to ví. Stačí vyskočit a pak udělat hačí na zem a rozplakat se.
